Půstováníčko a nemocný krtek

Půstováníčko a nemocný krtek
V podzemním světě lesa, kde kořeny stromů tančily jako dlouhé hady, žil malý krtek jménem Kopáč. Byl to roztomilý chlupáček s brýlemi z křemene, který miloval kopání tunelů. Ale jednoho dne se vynořil z díry, celý unavený a slabý jako mokrý list. "Ójé, moje packy jsou jako gumové hadičky!" naříkal Kopáč. "Kopal jsem tunely celý týden a teď se cítím jako prázdný pytel brambor!"

Tu se objevil skřítek Půstováníčko, který zrovna sbíral houby a vypadal jako malý zelený klaun s čepičkou, co mu poskakovala na hlavě. "Hahaha, ty podzemní kopáčku!" zasmál se Půstováníčko. "Tvé tělo ti říká: 'Děkuji za práci, ale teď potřebuji dovolenou!' Zkus uzdravování postem – den nejez nic, jen pi čistou vodu z kořenů a spi jako medvěd v zimě. Uvidíš, vrátíš se silnější než kdy dřív!"

Kopáč si poškrábal hlavu: "Nejez? Já, který sním červíky jako bonbóny? To je jako říct dešti, aby přestal padat!" Ale byl tak roztomile unavený, že poslechl. Celý den se schoval do své díry, pil vodu z podzemního pramene (který chutnal jako sladký sirup) a spal s otevřenýma očima – no, skoro, protože krtci mají malinké očičky. Každou chvíli se zachechtal sám sobě: "Hej, tělo, jsi na prázdninách? Žádné kopání, jen lenošení!" Půstováníčko mu zpíval legrační písničky o líných červících, co se schovávají před krtky.

Když přišlo ráno, Kopáč vyskočil z díry jako superhrdina! "Jupííí! Moje packy jsou teď jako železné lopaty! Kopu tunel rychleji než blesk!" Zakotoulili se smíchy po zemi a slíbili si, že příště budou tunely kopat s přestávkami na dovolenou.

Morálka: Postění dává tělu novou sílu – a s trochou odpočinku je život ještě zábavnější!